Erasmus - První dny

Prvních pár dní v řeckém Heraklionu a už je zase co psát. Welcome párty, noční koupání, netradiční stravování a první dny ve škole.

Akce

Na sobotu byla ještě před naším odjezdem do Řecka naplánovaná Welcome Party na TEI v tělocvičně. Trochu nezvykle měla začínat ve 23 hodin. Tak jsme pro jistotu dorazili před půlnocí a po cestě si dali gyros, který tu obvykle stojí €2.50. Ukázalo se, že je to prostě diskotéka v tělocvičně. Byl tam takový hluk, že nás nějaké navazování nových kontaktů ani nenapadlo. Sotva jsme slyšeli sebe navzájem... Velkou atrakcí, zejména pro nás, byla Lucky nová umělá prsa.

Lucky novorozený gyros

Poloviční panáky za poloviční cenu

FIT dívkám sluší

Naší soukromou akcí bylo noční koupání v moři. Lucka se koupat nechtěla, tak jsme do toho šli jenom kluci. Voda byla luxusně teplá. Po pískové bitvě a nechávání se tahat po břehu vlnami jsem měl plavky tak plné písku, že jsem musel druhý den rozstříhat podšívkovou síťku a písek vysypat z balkónu.

Škola

Do školy jsme se šli podívat hned v první den příjezdu. Seznámili jsme se s vcelku vtipný britem Garethem Owensem, který tak nějak vede International Relations Office. Vyplnili nějaké formuláře a dostali jsme zadarmo řecká telefonní čísla s tří stem volných minut na ostatní erasmáky (chtěli po nás křestní jména rodičů, wtf?!?). K tomu všemu vyplňování jsem navíc dostali od Garetha mísu s hroznovým vínem.

Škola sama o sobě vzhledově moc neodpovídá obrázkům v prospektech. Respektive někdo asi vyfotil jenom ty části, které nejsou celé posprejované řeckými nápisy a polepené tunou opakujících se plakátů. Což je prakticky jenom hlavní vchod. Všude je spousta lidí, většina sedí někde ve stínu, polovina z nich pije kafe. Obecně to vypadá, že to je spíš takové shromaždiště mládeže, než škola. A taky dost jako módní přehlídka.

Jako perličku jsme hned první den zažili na škole nějakou politickou minidemonstraci, kdy za skandování asi 60 řeckých studentů jeden z nich vylezl na střechu školy a nůžkami se pokusil odstřihnout vlajku evropské unie. Byl to ale kolosální fail, protože se mu podařilo odstřihnout pouze spodní část a horní část zůstala nedotčená, protože k ní už nevyšplhal.

Jídlo

Jelikož zatím nemáme nějakou studentskou kartičku, nemůžeme si zařídit ani permanentku na bus, ani permanentku na jídlo do menzy. I tak ale občas do té menzy zajdeme, protože i když jídlo stojí dvakrát tolik, pořád se to vyplatí (pokud nebereme v úvahu cestu 4 km jedním směrem pěšky, kvůli jednomu jídlu). Takže se musíme živit všelijak. Meloun k obědu, tvrdá bageta s nutellou ke snídani (no, ve 13 hodin to je vlastně už taky spíš oběd), tousty k večeři... dokonce jsme na jedné zahradě "nakoupili" granátová jablka ze stromu.


Ve zmíněné menze ale jídlo opravdu stojí za to (za €2.20 konkrétně, se studentskou kartičkou dokonce €1). V ceně je jedno hlavní jídlo, ze kterého se už sám o sobě člověk nají. K tomu pití, ovoce, salát a pečivo. Posuďte sami z fotografií :-).

Nakupování

Obecně jsou zde ceny o trochu vyšší, než v Čechách. Výrazně dražší jsou zde živočišné produkty, jako jsou sýry, mléko a zejména masné výrobky (skoro o dvojnásobek) a samozřejmě alkohol. Mimo centrum, kde také bydlíme, jsou obchody o víkendu zavřené. Asi tu ani moc lidi neplatí kartou, protože při každém placení po vás kromě karty chtějí také občanku. A například v Carefouru nemají funkční terminály u každé pokladny, s vaší kartou někam odběhnou a vy si tam pak musíte jít zadat PIN. Zatím jsme tu byli na nákupech v následujících obchodech:

• Carefour - Mají zde téměř vše. Jídlo, oblečení, domácí, psací hygienické potřeby atd. Ukázal se jako ne zrovna nejlevnější, hlavně na nákup domácích potřeb. Nejlevněji zde šlo sehnat kečup, máslo, mléko, nutellu, kakao a kukuřičné vločky. Pečivo nic moc.
• Lidl - Ceny lehce dražší, než v Čechách, ale v porovnání s ostatními místními obchody asi nejlevnější. Nejlepší na nákup gigantického balení toustového chleba, alkoholu a müsli.
• Proton - Nějaký menší místní obchod se vším možným. Drahý a malý výběr. Byl ale otevřený o víkendu, takže taková nouzovka. Dají se tam koupit tvrdé bagety a salám, po kterém je Lucce špatně.
• Jumbo - Obrovský obchod se vším, kromě jídla. Dost levné (zřejmě kvůli pochybné kvalitě). Nakoupili jsme tam nějaké domácí potřeby. Bohužel jsme tam nesehnali povlečení.

Náhodné poznámky

• V Řecku se vyhazuje posraný toaleťák do koše!
  To není žádná novinka, nic to ale nemění na tom, že to je humus a asi si na to nikdy nezvyknu.
• Plavky, které mají tu  bílou síťku po celém vnitřku, jsou pěkně na prd.
  Za tu síťku snadno vleze písek, ale už nejde ven. Po chvilce ve vlnách plavky vypadají jako pytel písku (vlastně jsou pytel písku). Je dobré si tu síťku dole rozstříhat, aby ten písek mohl padat ven.
• Jak poznáte řeka?
  Zatím co vy jdete venku v tričku, kraťasech, žabkách a lije z vás pot, řek jde v mikině, kalhotech, teniskách a nevypadá, že by se v nejbližší době plánoval potit.
• Hláška týdne (možná i měsíce):
  My bloodtype is nutella (A po sledování pár takových nutellek taky "Bachor overflow".)

Všechny fotografie opět k vidění ve webovém albu na picase.

Přečíst celý článek

Erasmus - First Impression

Dva dny nekvalitního spánku, o den zpožděný let, přespání v hotelu v Aténách, přejetá noha, tři dny bez výměny ponožek a mnoho dalších zážitků, kterých bylo na dva dny vcelku mnoho. Myslím si, že je čas napsat stručně pár prvních zážitků a dojmů spojených s cestou na erasmus do řeckého města Heraklionu (Ηράκλειο).

Pozn.: Kratší verzi stejných informací, které se liší v odhadech času a vzdálenosti, sepsala také Lucka zde.

Před odletem

Vše začíná 28.9., balím na erasmus do 55 l krosny, o které Lucka prohlásila "To je moc malé!". Oblečením zaplněná krosna váží 14 kg (limit daný přepravní společností je 20 kg). Příruční zavazadlo váží daleko víc, než povolených 8 kg, ale to stejně po cestě ani jednou nikde nikdo nevážil ani neměřil. Bohužel, příruční zavazadlo jsem nacpal elektronikou (která se musí na letišti vybalit a ukázat) a tekutinami typu opalovací krém nebo roztok na čočky, které ani v příručním zavazadle být nesmí. Takže nastalo první "přebalování", kdy jsem všechny zmíněné věci nahradil za boty a objemnou mikinu z krosny a naopak. Výsledkem byla krosna o 17 kg+ a příruční zavazadlo opět těžké jak cyp. To mi umožnilo do vršku krosny navíc v Brně nacpat láhev slivovice, která by jinak na věky věků strašila na privátě, kde se do té doby jen tak válela.

Nutno podotknout, že věci v krosně jsem zabalil tak, že se tam opravdu nic víc nevešlo a jakékoliv vybalování jinde, než v místě ubytování v Heraklionu nepřipadalo v úvahu (protože bych to prostě zpět  nesbalil). Takže ten samý den večer jsem měl k dispozici pouze věci z vrchu krosny a příruční zavazadlo. Což byla pouze základní hygiena. Takže sprcháč nebo náhradní spodní prádlo bylo beznadějně zahrabané někde v polovině krosny. Však co se děje, jeden den snad přežiju ne? Stačí vyčistit zuby a trochu se na další den vyspat.

Druhý den, 29.9. byl naplánovaný odjezd z Brna na letiště ve Vídni. Tom si ráno šel ještě vyřizovat řidičák. K jeho smůle zrovna v ten den nebyly úřední hodiny, a i když se mu podařilo ukecat jednu úřednici, aby mu žádost vyřídila, kvůli špatnému formátu rodného čísla na jednom z dokladů si bude stejně muset 4 měsíce počkat.

Vídeň

Vídeň vypadá krásně. Určitě někdy musím vyrazit na výlet jen do ní. Cesta byla velmi ... horká. Ten den bylo opravdu teplo. Když jsme dojeli na letiště, byl chvilku problém s tím, kde zaparkovat a zda to opravdu stojí tolik, kolik je napsáno na té ceduli (více, jak €5 za dvě hodiny stání). Já jako jediný trotl táhl  na zádech krosnu, příruční zavazadlo vepředu na břiše a mikinu v ruce. Takže jsem byl samozřejmě nejvíc splavený.

Poučení č. 1: Na cesty je opravdu lepší kufr na kolečkách, místo krosny.
Proč? Za prvé, lépe se tahá téměř všude. Kromě schodů. Ale ty zase skoro nikde nejsou. Za druhé, lépe se balí do fólie. Za třetí, není potřeba jej tak nacpat a oblečení pak nevypadá, jak krávě z huby vytažené. Za čtvrté, díky tomu, že nemá žádné vyčnívající uši, nebude v Aténách bráno jako speciální zavazadlo a nebudete ho muset tahat přes půlku letiště k jinému odbavovacímu místu.

Vídeňské letiště

Tom si "půjčil" fólii

Na letišti ve Vídni jsme našli podle gigantických informačních tabulí, kde je odbavení pro náš let. Zde jsme čekali asi hodinu, protože jsme tam přišli skoro úplně první. Já měl s sebou fólii na zabalení krosny (protože Lucka strašila, že po příletu bude moje zavazadlo vypadat, jak kdyby ho někdo dal do drtiče na odpadky, pokud si ho nezabalím). Doma jsem si ze zásob balící fólie odmotal dostatečný kus tak, aby ještě něco zbylo. Nakonec spíš ještě něco chybělo. Samozřejmě jsem byl jediný, kdo si zavazadlo balil. Ostatní pak došli k závěru, že by si také zavazadlo mohli zabalit, takže se Tom vydal koupit potravinářskou fólii do nedaleké Billy (nebo něčeho takového). Na fotce je vidět, co přinesl. Prý si to tam "půjčil, ale asi o tom nevědí" :D. Takže každý ušetřil €8 za strojové balení zavazadel. U odbavení nám nakonec zavazadla ani nevážili.

Po průchodu bránou na detekci kovů, u které jsme museli vyndat z příručního zavazadla všechnu větší elektroniku (notebook, foťák s objektivem), jsme pokračovali k naší gate. Tam jsme měli čekat 2 hodiny na odlet, který se ovšem díky zpoždění protáhl o další necelé 2 hodiny! Ještě že tam byly zásuvky.

Čekání na odlet jako klasičtí informatici

Když nás konečně pustili do letadla, čekali jsme tam další hodinu, než jsme vůbec odletěli. Zřejmě proto, aby nám kvůli více jak dvouhodinovému zpoždění nemuseli dávat poukazy na jídlo.


Cesta do Atén proběhla hladce, bez velkých turbulencí. V letadle jsme dostali celkem dobrou večeři, což přišlo vhod. Letadlo letělo v 11 km nad zemí a venku bylo -60 °C.

Večeře v letadle (om nom nom nom)

Noční Atény z letadla

Atény

Do Atén jsme dorazili s velkým zpožděním. Takže nebylo ani moc překvapující, že tam na nás ten večer již žádné letadlo do Heraklionu nečekalo. Problém číslo 1: Kde jsou naše zavazadla? Podle původního plánu je měli jenom přeložit do jiného letadla a my měli přestoupit. Teď je ale nebylo kam přeložit. Problém číslo 2: Jak se dostaneme do Heraklionu?

Zašli jsme na letištní informace, kde nás paní lámanou angličtinou (no, naše vlastně taky nebyla nijak excelentní) poslala přímo na informace naší přepravní společnosti Aegean Airlines. Tam jsme jim vysvětlili, že naše letadlo uletělo a zeptali se, kde jsou naše zavazadla. Dostali jsme ubytování v hotelu Mare Nostrum, u východu 5 nás mě vyzvednout autobus a naše zavazadla jsme si měli vyzvednout o patro níže.

Po průchodu ochrankou u dveří (usměvavá řecká paní), nám jiná řecká paní u přepážky nejprve oznámila, že naše zavazadla odletěla do Heraklionu. Lucka na ní hodila nechápavý výraz a paní hodila ještě více nechápavý výraz. V zápětí prohlásila, že naši brouci (tj. zavazadla) budou za chvíli na páse 10 ("your bugs will be..."). Řekové o našich broucích mluvili celkem často.

Jízda na pásovém dopravníku

Čekání na autobus

Hodinu jsme čekali na autobus, co nás měl odvézt do hotelu. Autobusů tam bylo hodně, ale žádný nevypadal, že by nás někam zadarmo odvezl. Když jsme naběhli zpět na informace, dozvěděli jsme se, že už tam na nás někde čeká. No, čekal na parkovišti asi 200 m od východu 5...

Pasáž nevhodná pro čtení rodinou:
Místo autobusu to byl mikrobus, do kterého se nás nacpalo i s řidičem devět. Tři místa neměla funkční bezpečnostní pásy. Řidiči v Řecku si s nějakým dopravním zákonem hlavu nelámou (dokonce bych věřil, že ani žádný nemají). Několikrát se stalo, že jsme jeli minuty v protisměru, i když jízdní pruhy oddělovala dvojitá plná čára.

Do místa ubytování jsme dorazili naštěstí v pořádku. Hotel Mare Nostrum (námi občas přejmenovávaný na "Mare Monstrum" nebo "Rio Mare") byl velmi luxusní. A navíc, zadarmo.

Vstupní hala

Venkovní bazén

Pohled z pokoje

Na rozdíl od jídla a ubytování, internet bychom si museli zaplatit. Divné, u tak luxusního hotelu bych čekal, že bude zadarmo a všude. Ale potom, co na mě na erárním PC s Windows XP ve vstupní hale vybafla obrazovka (na obrázku níže), bych se na ten internet radši ani nepřipojoval.Jediné, čeho jsem dosáhl, bylo puštění Internet Exploreru, který ovšem ihned spadl.

Letiště nám také zaplatilo večeři a snídani. Večeře byla trochu netradiční - dostali jsme čtyři toasty (moc dobré), zasypané brambůrkami. Ráno mě ani Vláďovi nezvonil budík, takže nás probudila až Lucka, která na nás klepala při odchodu. V kvapu jsme se oblékli a naběhli dolů na snídani, která byla formou švédských stolů. Bohužel jsme na ni měli sotva 10 minut, takže jediný zážitek, co jsme z toho měli, byla šance na získání žaludečních vředů.

Večeře

Snídaně

Internet ?!?

Po hektické snídani byla naše zavazadla již téměř naložená do jednoho taxíku (den předtím taxikáři stávkovali, proto jsme jeli minibusem). Naskočil jsem do taxíku, než jsem zavřel dveře, taxík se rozjel, přejel mi nohu, a bez ohledu na dopravní značení jsme si to vesele metelili zpět na letiště. Když jsme dorazili na místo, taxikář nás zkásnul o nechutnou sumu €30 (kterou nám naštěstí proplatili u informační přepážky naší letecké společnosti).

I když nám předchozí den na informacích řekli, že stačí být na letšti v 7 (tedy hodinu před odletem), ukázalo se, že být tam třeba dvě hodiny předem by vůbec nebylo na škodu. Na odbavení tam čekalo velké množství lidí. My si měli, stejně jako ostatní, udělat základní odbavení u nějakých terminálů (což jsme nevěděli) a poté si nechat odbavit zavazadla. Tak jsme se nacpali k jedné přepážce, co byla zrovna volná. Tam nám udělali i to základní odbavení (s nepříliš velkou dávkou radosti). Opět jsme si nechali zvážit zavazadla, s mým mě poslali k odbavení skoro přes celé letiště, protože krosna měla vyčnívající uši. Následně jsme opět prošli detektorem kovů, nacpali nás do stejného letadla, letuška opět pozdravila "ja sas", zase nám dala bonbón se slovy "karamela parakalo" a tradáá, letíme směr Heraklion.

Kontrola na letišti

Ráno v aténách

Nějaký ostrov poblíž Kréty

Heraklion (Ηράκλειο)

První věc, které si po výstupu z letadla pravděpodobně všimnete, jsou vysoké hory v okolí, silný vítr a že všechny texty jsou napsané v alfabetě, které vůbec nerozumíte.

Cesta a hotely

Na letišti jsme si podle informační tabule našli zavazadla, vyšli ven a vydali se hledat bus k našemu hotelu. Lucka s Tomem (Tucka) tu byli již o prázdninách, takže jsme naštěstí věděli, kam jet (busem 6, směr Amudara). Od cedule "Santa Elena 150m" to bylo vtipně 150 metrů k další ceduli Santa Elena, odkud jsme se konečně dostali k hotelu.

Od Tucky jsme věděli, že lepší bude vedlejší Park Hotel, stejně jsme se šli ale nejdřív podívat do Santa Eleny. Pokoje byly STRAŠNÉ. Málo místa, skoro žádný nábytek, tma, švábi, mravenci a kdoví co ještě. K tomu cena 200-250 € za měsíc / pokoj pro 2 lidi (samozřejmě to dle pozdějšího doslechu bylo €250) + elektřina extra. Tak to jsme si řekli "to snad ne", já si ještě řekl "to radši umřu, než abych bydlel tady" a šli jsme o dům dál (doslova).

Cesta k hotelům

Nerozhodnost a rezignace

Pohled od hotelu Santa Elena

Park Hotel vlastní stejná rodina jako Santa Elenu, ale jsou spolu nějak rozhádaní a tvoří víceméně konkurenci sobě navzájem. Tak jsme toho rovnou využili při smlouvání o ceně. Zde byly pokoje naprosto nesrovnatelné. Nabídli nám rovnou pokoj pro 3, předělaný na pokoj pro 2 (odebrala se jedna postel), takže hromada místa. Na pokoji kuchyňský kout, lednička, každý pokoj má k dispozici balkón se stolkem a židlemi a vlastní koupelnu se sprchovým koutem a záchodem. Řekli jsme, že jsme byli v Santa Eleně, že nám nabídli bydlení za 200-230 € a že za €230 bychom pokoje vzali. Spokojenost na obou stranách.

Jediné, co tu trochu chybí, je vybavení pro dlouhodobější bydlení. Musíme sehnat nějaké koště, hadr na podlahu, nádobí a prostředky na jejich mytí, povlečení (to co tu je máme zapůjčené dočasně), rychlovarnou konvici, sporák (máme jej slíbený, ale dostaneme kdoví kdy). Jelikož se tu také elektřina platí zvlášť, vyměnili jsme naše 60W žárovky v pokoji za 11W a 9W úsporné žárovky z chodby o stejné svítivosti.

Internet je tu k dispozici přes wifi z chodby (ale není to žádný zázrak), nebo přes kabel ve zdi na pokoji (bohužel, pouze jedna přípojka).

V hotelu je navíc k dispozici bazén, posilovna, krytá společenská místnost, kde se dají dělat party a majitel za ne příliš vysoký poplatek i nakoupí a uvaří hromady jídla. Majitelé hotelu jsou docela příjemní a kdysi měli i smlouvu s nějakou českou cestovkou z Kladna (dodnes je její samolepka na vstupních dveřích).

Společenský altán

Bazén a hotel

Vchod do hotelu

Schodiště

Pohled z balónu 1

Pohled z balónu 2

Počasí

Zdejší počasí se momentálně vyznačuje množstvím mraků, ze kterých neprší (zatím) a teplotami nad 22°C ve dne a nad 16°C v noci. Od moře bez přestání fouká silný vítr. Když je vedro, je to celkem příjemné. Když je venku okolo 20°C, už ani moc ne. Moře je 300 metrů od hotelu, je teplé, a když fouká vítr, ani se vám nechce z vody, protože je v ní větší teplo, než venku. Na druhou stranu, vítr funguje jako gigantický fén, takže hned uschnete.

Cesta na pláž

Boys vs. Waves

Pláž a místní počasí

Obecné poznatky

	Vzít si s sebou velké balení řízků a chlebů. Při cestování nikdy nevíte, co se může stát a kdy budete mít možnost se najíst.
	Sandále jsou nevhodná plážová obuv. Písek z nohou nedostanete a v sandálech si díky němu pěkně sedřete nohu. Lépe žabky nebo pantofle.
	Spát s čočkami, vyndat si je a pak se jít koupat do moře není dobrý nápad. Slaná voda zřejmě dost dráždí oči. O to více, pokud už jsou podrážděné. Chvílemi jsem prostě neviděl.
	Bílé kraťasy zasviněné od granátového jablka není dobré čistit hotelovým mýdlem. Světle růžové fleky obarví na tmavě zelené, aniž by cokoliv vyčistilo. Sprchový gel adidas se ukázal jako lepší volba.

Všechny fotografie jsou k vidění ve webovém albu zde.

Přečíst celý článek

Erasmus - prelude

Za 10 dní mě čeká velká cesta na řecký ostrov Kréta v rámci programu LLP Erasmus. Tak je na čase napsat, jak probíhaly všechny dosavadní přípravy (pro případ, že by to někoho zajímalo nebo by se to v budoucnu někomu hodilo). Nebudu se moc rozepisovat o tom, co Erasmus je (nebo co je Řecko a podobně), ale spíše bych rád uvedl důležité poznatky, které vám nikdo předem neřekne, kde co sehnat a na co si dát pozor.

Začátek

Na počátku nebylo slovo, ale myšlenka, že vlastně nechcete být celé studium zalezlý v Brně a že po třech letech bakalářského studia potřebuju trochu pauzu. Možností jak vycestovat je několik, jednou z nich je právě program Erasmus, v rámci kterého lze vycestovat na 3-12 měsíců na různé zahraniční univerzity po celé evropě. To je věc, co si můžete přečíst na webu. Ve skutečnosti vycestujete pouze do států, kde nějaká škola má s tou vaší uzavřenou bilaterální smlouvu. Těch bylo letos přesně 49. Pokud neumíte francouzsky, španělsky, italsky nebo německy tak dobře, že se v tom jazyce dokážete učit, sníži se počet možností na zhruba 28. Jedete na magiterské studium? Už jen 23. Neláká vás -30°C v zimě? Dalších 5 škol odpadá. O několik dalších možností příjdete kvůli věcem jako "nabídka pouze pro studenty přijíždějí do čech" nebo "pouze projekty v AJ, žádné studium". Na mě, díky mým přehnaným nárokům zbyla Velká Británie, Řecko a Švýcarsko. A jelikož nemám rád déšť a švýcary, ale zato mám rád pláže a teplo, bylo rozhodnuto.

Konkrétně jsem si vybral Technological Educational Institute of Crete, Department Of Applied Informatics And Multimedia. Ač jsem na magisterském studiu, jedu si tam připomenout to bakalářské (v Řecku je bakalář na 4 roky). A nebyl jsem sám. Do Řecka se mnou jedou celkem 4 (slovy ČTYŘI) spolužáci. Dva z nich jsou mí kamarádi Lucie Matušová a Tomáš Korec (dále jen Lucka a Tom, občas Tucka pokud budu mluvit o obou), kde všichni tři tvoříme takový "hvězdný tým".

Rozhodnutí

Dne 10.2.2011 se konala informační schůzka ohledně Erasmu. Vyplatí se na ní jít. Už jsem na ní byl loni, takže jsem věděl, o co půjde. Dozvíte se tam všechny potřebné informace k průchodu celou procedurou - od přihlášení až po samotný výjezd. Je dobré si vzít s sebou papír a psát si poznámky. K dispozici tam dostanete aktuální vytištěný seznam škol a nějaké základní informace (např. jak byly loni velké granty v jednotlivých zemích). Mluví tam lidi, se kterýma se budete v průběhu zařizování ještě setkávat, a také ti, co už někam vycestovali a sdělují svoje zážitky. Také se nepřímo dozvíte, že na zahraničních univerzitách je úroveň vzdělávání nižší než u nás, nebo dokonce velmi nízká a že se prakticky jedete bavit a občas možná i učit cizí jazyk za peníze z grantu. Oficiálně ale musíte tvrdit, že tam jedete za vědomostma. Do týdne se pak musíte rozhodnout, na jakou školu chcete jet a podat přihlášku.

Výběrové řízení

Po pár týdnech probíhá výběrové řízení, kde vás všechny naženou do budovy A do druhého patra, kde vás nechají několik hodin mrznout na chodbě. Poté vás pošlou za nějakým dědou, který neví na co se vás zeptat, aby vás vyzkoušel z angličtiny formou rozhovoru (případě za panem Černockým z francoužštiny nebo paní Boreckou ze španělštiny, němčinu netuším, kdo zkoušel). Následně dostanete známku, která zcela určitě neodpovídá tomu, jak byste se sami ohodnotili, a jdete říci komisi proč že vlastně chcete jet do té země na tu školu. Když budete mít dobré známky, jazyk a motivaci, zcela určitě se dostanete tam, kam jste se hlásili. Pokud ne, můžete si svojí destinaci změnit. Ale v každém případě se vždy někam vycestovat dá.

Dokumenty

Výsledky jsme věděli hned druhý den, tak jsme se mohli všichni konečně pustit do toho strašného papírovaní a lítání, o kterém nám všichni povídali. Ve skutečnosti to tak strašné nebylo. Konkrétní postup závisí na cílové škole podle toho, co vše požaduje za dokumenty.

Přihláška

V mém případě stačilo na internetu vyplnit přihlášku v elektronické podobě. Jak je zřejmě v Řecku zvykem, nedostal jsem žádné potvrzení o tom, že by přihláška vůbec někam dorazila, natož že jí někdo zpracoval a například že mě přijali. Nemusel jsem ale, jako někteří jiní spolužáci, nic tisknout, potvrzovat a opatřovat tunou fotografií.

Learning agreement

Dále je potřeba vyplnit vytištěný learning agreement (LA) ve třech kopiích. Ve čtyřech, pokud jako já hned první zmršíte, protože neumíte napsat předměty do správné kolonky. Seznam předmětů musíte nějak získat od zahraniční univerzity. Obvykle jej dávají k dispozici přímo na svém webu v nějaké sekci pro příchozí zahraniční studenty. V mém případě to byl postarší leták v PDF, kde bylo na výběr spousta předmětů. Tak jsem si zapsal povinné Helenic Tradition and Culture, Modern Greek (ano, velmi techniky zaměřené) a poté Parallel Processing a Distributed and Internet Multimedia Applications.

Co jsem si zapsal bylo ale naprosto irelevatní, protože kromě těch povinných předmětů byly všechny v tom letáku na letní semestr (což ovšem leták zapomněl jaksi zmínit), a tudíž mi je na zahraniční univerzitě všechny škrtli. Naštěstí si to lze po příjezdu změnit. Naneštěstí skoro nikdo nechce učit své předměty v angličtině (opět novinka, kterou se dozvídám několik měsíců po příhlášení na školu), a tak si lze vybrat z asi dvou předmětů (tzn. falešná iluze volby - nelze si vybrat). Nebo dělat po dohodě nějaké projekty.

LA je potřeba odnést na rektorát VUT (vchod víceméně naproti bordelu Mouling Rouge), zajít za mladou, milou paní Matyášovou (při přichodu dovnitř hned prvními prosklenými dveřmi vpravo a její kancelář je na konci chodby), nechat si na ně dát pár razítek a podpisů a poslat na vaší zahraniční univerzitu. Následuje několik týdnů čekání, pár emailů, na které nedostanete odpověď a nakonec, až odpoví všem před vámi, vám přijde mail, že už to poslali zpět potvrzené a že se na vás moc těší. LA pošlou zpět paní Studené, která ho pošle nascanovaný vám. Tuto kopii si vytisknete, doneste opět za paní Matyášovou a ta s vámi sepíše finanční dohodu.

Finanční dohoda

Finanční dohoda se uzavírá 2-3 týdny před odjezdem na Erasmus (dle oficiálních informací). Prakticky si jí můžete vyřídit ihned, jakmile budete zapsaní do dalšího ročníku. Finanční dohoda je dokument, ve kterém se zavazujete, že budete studovat na zahraniční univerzitě, dovezete dostatečné množství kreditů a škola vám za to zaplatí za pobyt v dohodnuté délce, dle aktuální výše příspěvku na měsíc v závislosti na cílové zemi.

Zaplatí vám dvakrát (při pobytu jeden semestr). Ihned po sepsání smlouvy první splátku za měsíce do konce kalendářního roku a poté další kalendářní rok zbytek. Částka se platí v eurech, takže pokud nevlastníte účet v bance se základní měnou euro, budou vám peníze převedeny na koruny dle aktuálního kurzu. Z toho lze vydedukovat, že by bylo vhodné sledovat aktuální kurz eura vůči koruně. Mě to například nenapadlo (protože jsem nevěděl že by to mohlo být potřeba).

Nudný finanční koutek

Na předchozím obrázku je vidět vývoj devizového kurzu eura vůči koruně v průběhu prázdnin (zdroj ČSOB). Přepokládejme, že jako já potřebujete vybrat větší obnost peněz na ubytování a počáteční výdaje (napříkald €500) před cestou. Pokud bychom uvažovali, že uzavřeme finanční dohodu 12.7. (13.7. byl nákup €1 za 24.138 Kč) nebo 22.8. (23.8 byl nákup €1 za 24.028 Kč) a poté si vybereme €500 například ve dnech 10.8. (€1 prodej za 24.504) nebo 29.8. (€1 prodej za 24.509), přijdete tím pouze o €7.56 (189 Kč) na €500 díky převodům. Naopak pokud si nedáte pozor a chytnete druhý extrém (nákup 23.590, prodej 25.07), přidete díky převodům o €29.51 (737 Kč), což je ±550 Kč rozdíl. Pokud tedy nemáte peněz nazbyt, je dobré o tom uvažovat.

Cestovní pojištění

Pokud si věříte, že se vám opravdu nic nestane, nemusíte si jej zařizovat. Člověk ale nikdy neví (zvláště když slyšíte, že si někdo zlomil na dovolené nohu po tom, co mu ujela noha u bazénu a bylo to klasifikováno jako extrémní sport). Já si samozřejmě chtěl najít nějaké opravdu levné.

Pokud máte účet u ČSOB, můžete využít pojištění k platební kartě za 300,-, které platí rok. V zahraničí s ním ale můžete být maximálně 3 měsíce v kuse a pak se musíte alespoň na den vrátit (jinak vám už nebude platit). Dále se platí v době sepsání smlouvy a poté každý rok v době konce platnosti karty. Pokud si pojištění sjednáte například 10. září 2011 a karta vám platí do 19. prosince 2014, tak zaplatíte 300,- hned a dalších 300,- toho 19. prosince 2011. Poté vám bude pojištění platit do dalšího 19. prosince. Pokud si pojištění po příjezdu nezrušíte, budete takto platit 300,- každý rok, dokud vám nepřestane platit karta.

Jelikož jedu do zahraničí na minimálně 4 měsíce bez nějakého návratu (letenka je drahá a vánoce určitě nejsou poslední), tak jsem potřeboval ještě něco k tomu. Nabídek je několik. Důležitými kritérii bylo, aby pojistka mohla být kombinována s jinou, mohla začít platit až po třech měsících pobytu v zahraničí a aby jí šlo prodloužit. První co mě napadlo, byla má zdravotní pojišťovna VZP. Ti mi nabídli cestovní pojištění při sjednání online, na 33 dní v nejlevnější variantě za 672,-. Samozřejmě je možné jí kombinovat a prodloužit (někdo z rodiny zajde na pobočku se smlouvou).

Jsou ale i levnější varianty. Web pojisteni.com nabízí srovnaní cestovních pojištění několika českých pojišťoven s možností si jej rovnou sjednat. Lze platit kartou a všechny potřebné doklady vám poté přijdou emailem, stačí si je pak vytisknout. Nejlevněji vychází pojištění od Generali za 429,-. Jelikož se mi ale za celý týden neozvali na email s dotazy, zvolil jsem lehce dražší variantu od AXA, za 561,-. Zde mi na oba dotazy odvěděli obratem hned druhý den. Pojištění lze kombinovat, nelze jej prodloužit, ale je možné si zařídit další nové v případě potřeby. Pozor, je vhodné si jej sjednat opravdu přes uvedený web, protože například přímo na stránkách pojišťovny AXA to samé pojištění vychází o 231 Kč dráž! (Údajně kvůli nějakým smlouvám s těmi stránkami nabízejích pojištění.)

Přečíst celý článek

Komprimované oblečení

Cesta na Erasmus ve spojení s malým cestovaním zavazadlem přinaší problém - jak nacpat všechno oblečení do co nejmenšího prostoru. Obecně to ale není jenom problém cesty na Erasmus. Viděli jste někdy reklamu na sáčky se speciálním uzávěrem, do kterých dáte oblečení a za pomoci vysavače z nich uděláte malou černou díru? Ve skutečnosti není potřeba žádný zazračný pytel za trojmístnou sumu, ale jakýkoliv plastový pytel.

Následující trik není můj nápad, četl jsem, že tohle dělá Reese Witherspoon nebo kdo, když jezdí na cesty (takže vidíte, i slavné osobnosti jsou socky :D ). Postup je jednoduchý. Potřebujete k němu několik věcí:

• Vysavač
• Libovolný plastový obal bez děr (taška, pytel do koše, atd.) o adekvátní velikosti
• Žádnou třetí věc nepotřebujete

1) Nacpěte do pytle požadované věci. V tomto případě tepláková souprava a tříčtvťáky. (Ne to si do Řecka neberu.)

2) Nacpěte hubici mezi oblečení a igelit chytněte tak, abych objímal hubici a procházelo co nejméně vzduchu.

3) Zapněte vysavač a počkejte až se objem pytle přestane zmenšovat.

4) Hotovo. Vaše oblečení je komprimované :-)

Přečíst celý článek